Popeleční středa – vstup do půstu Popeleční středa je tichý začátek. Nikdo netlačí. Nikdo nepřesvědčuje. Jen zve. Popel prý připomíná pomíjivost. Že nejsme trvalí, že nejsme ještě hotoví. A zároveň, že jsme výjimeční. Tenhle paradox na dnešku miluju. Že obojí platí zároveň: jsme něčím skvělí a zároveň můžeme ještě růst. Že se těšíme na začátek a zároveň budeme vyhlížet konec. Půst pro mě už není krok jinam. Je to návrat k něčemu, co je čistší a pravdivější. Osmý rok po sobě

Nedávno jsem šla kolem dětského hřiště. Z dálky to vypadalo jako veselý mumraj, zblízka to bylo horší jak ve škole. Dospělí vysílali v...